Na IV. ročník Bunkru jsem pozval kamarády LARPaře. Již od první zmínky několik měsíců před festivalem jsem byl nadšen z experimentálního rozměru tohoto pokusu. Dlouho nám trvalo, než jsem se s Adamem Vostárkem domluvil, jakou formu by měl na sebe samotný LARP na divadelním festivalu vzít. Jen si to vezměte. Divák zároveň aktivním hybatelem a středobodem příběhu samotného divadla. Lidé vlastně hrají všichni zároveň, jeden pro druhého, aby vytvořili iluzi společného, alternativního světa. Hranice mezi divákem a hercem se v takovém "roleplayingu" smazává a ukázat takovýto formát divadelně znalému publiku mohlo dopadnou jedině dobře. nebo ne?
Pomocí speciálních vstupenek bylo nalezeno 12 fanatiků, jenž se v sobotu před začátkem samotného divadelního programu vrhli do neznáma. Dvě hodiny jsem slyšel z bunkru tlumené hlasy a asi i řev. Po té se dveře otevřely a... výrazy byly rozporuplné. Jak jsem pochopil, všichni účastnící se shodli, že něco podobného ještě nedělali a že to byl jednoznačně zážitek. Což je taková decentní forma, jak něco nazvat koninou. Nenechal jsem se odradit a našel jsem i lidi, kteří byli více méně nadšeni, myslím že jich bylo trochu méně než první skupiny. Nicméně experiment se vyvedl ve smyslu, že obě strany (organizátoři i diváci/herci) vyzkoušeli nové prostředí a vzájemnou interakci, která není tak běžná; divadlem a improvizací nasáklí účastníci LARPu jsou přeci jen trochu oříšek k ukočírování.
A vůbec, zeptejte se účastníků sami, na dalším DvB se jich pár určitě zase mihne - což je důkaz, že si z toho neodnesli moc hluboké šrámy.
Rok předtím jsme pozvali ohnivé muže. Nevěřil bych, jak intelektuálně náročné obecenstvo bude štěstím nadskakovat při noční akrobatické fireshow. Moc příjemný zážitek a parádní zpestření večerního programu.
Oheň je holt věc lákavá. I divadla se mu leckdy nevyhnou (teď nemyslím národní). Minulý rok (2017 nám s ohněm dost netradičně zapracovala Hysterie, miláček davů i nás, organizátorů. Kulinářské divadlo také polarizovalo diváctvo. Nakonec, pokud se nemýlím, odcházela valná většina diváků nejen najedena, ale i nadšena z originálního pojetí cesty kolem kuchyní světa za 80 minut. Bylo to velmi příjemné zakončení hracího dne, protože herec s jídlem v žaludku je skoro neznámý extrém, při tom tak příjemný v jednání s ostatními lidmi.
Další střípky z divadelní paměti zase příště.
A vůbec, zeptejte se účastníků sami, na dalším DvB se jich pár určitě zase mihne - což je důkaz, že si z toho neodnesli moc hluboké šrámy.
Rok předtím jsme pozvali ohnivé muže. Nevěřil bych, jak intelektuálně náročné obecenstvo bude štěstím nadskakovat při noční akrobatické fireshow. Moc příjemný zážitek a parádní zpestření večerního programu.
Oheň je holt věc lákavá. I divadla se mu leckdy nevyhnou (teď nemyslím národní). Minulý rok (2017 nám s ohněm dost netradičně zapracovala Hysterie, miláček davů i nás, organizátorů. Kulinářské divadlo také polarizovalo diváctvo. Nakonec, pokud se nemýlím, odcházela valná většina diváků nejen najedena, ale i nadšena z originálního pojetí cesty kolem kuchyní světa za 80 minut. Bylo to velmi příjemné zakončení hracího dne, protože herec s jídlem v žaludku je skoro neznámý extrém, při tom tak příjemný v jednání s ostatními lidmi.
Další střípky z divadelní paměti zase příště.
Komentáře
Okomentovat